|
Beskydy jsou horský masiv, který se obloukovitě rozkládá na území České
republiky, Polska a Slovenska od Moravské brány po Kurovské sedlo. V Česku jsou to Moravskoslezské a Slezské Beskydy, na Slovensku pak Kysucké, Oravské a Nízké Beskydy a v Polsku známe devět horských celků s názvem Beskid. Beskydská krajina dovedla svou malebnou krásou okouzlit lidi od nepaměti. Už ve starší době kamenné, jak nám prozradila archeologie, zde pobývali první obyvatelé. Přicházeli do těchto míst po celé věky, aby zde zapustili kořeny a vytvořili společenství lidí s charakteristickou kulturou a lidovými zvyky, jež se přes všechna staletí dochovaly dodnes. Rozsáhlý region Beskydy má spoustu podob, od hlubokých lesů, strmých strání a divokých přírodních scenérií, až po městské krajiny Frenštátu, Rožnova pod Radhoštěm nebo Frýdlantu nad Ostravicí.
První historické zmínky o sídelních místech v Beskydech jsou většinou spojovány se stavbou náboženských objektů, kapliček a kostelů. Pojďme se tedy podívat na tyto malebné stavby, jež nám zanechali naši předkové. Prohlédněme si výjimečný soubor kostelíků, které postavily ruce lidových řezbářů a stavitelů z nejdostupnějšího materiálu, ze dřeva. Dřevěné kostelíky v Beskydech jsou součástí jedinečného souboru lidových sakrálních staveb. Tento soubor dřevěných kostelů, postavených v průběhu pěti staletí, je vzhledem ke koncentraci, různorodosti a zachovalosti jednotlivých staveb považován ve střední Evropě za unikátní.
Typologie středoevropských dřevěných kostelů souvisí s kostely zděnými. Převládá jednolodní typ kostela, ale výjimečně se můžeme setkat i s trojlodím polská Mogila). Co se týče konstrukcí dřevěných kostelů, nejstarší byla pravděpodobně konstrukce kůlová. Další technikou byla drážková konstrukce s výplněmi ze dřeva a pletiva. Záhy se již objevuje tradiční technika roubení, která přetrvala víceméně dodnes. Další významnou konstrukcí, která přišla do středoevropského regionu ze západu bylo hrázdění. Jeho princip spočívá v rámové konstrukci s výplní, která se vkládá do tloušťky trámu. V 16. století kostely získávají po svém obvodu podsíň, která chránila trámy stěn kostela před
uhníváním a zároveň i farníky před nepříznivým počasím. Stropy dřevěných kostelů jsou většinou ploché, záklopové, setkat se ovšem můžeme i se svéráznými imitacemi kleneb (Hervartov, Gůty). Důležitou konstrukcí byly také krovy. Nejstarším a nejjednodušším typem krovu je tzv. hřebenová vaznice. V období gotiky se objevuje nový typ krovu a to krov hambalkový. V 16. a hlavně 17. století pak krov, který přetrval až do 19. století, tzv. stolicový. Věže dřevěných kostelů se objevují až v 16. století, do té doby jejich funkci suplovaly volně stojící zvonice. Věže nejsou tvořeny srubem a mají tedy lehkou, statickou a hospodárnou konstrukci dobře odolávající větru. Architektonická podoba reaguje na soudobou slohovou architekturu, i když obvykle se značným zpožděním. Přejímány jsou především prvky, které se dají dobře převést tesařským náčiním do
dřevěného materiálu. V typologii portálů středověkých dřevěných kostelíků ve střední Evropě se můžeme setkat téměř se všemi typy známými ze zděné architektury (oslí
hřbet, sedlový portál, baldachýnový, lomený, pravoúhlý) a to zejména v sousedním
Polsku. Exteriér dřevěných kostelů je velmi prostý a jednoduchý. O poznání jiná situace je v interiéru kostelů, který je jejich nejreprezentativnější částí. K velkému rozkvětu dřevěných kostelů dochází zejména v 16. a hlavně v 17. století zásluhou protestantů. Nejnáročnější dřevěné kostely vznikaly rukou školených projektantů a pod dohledem příslušné vrchnosti. Právě v těchto kostelech se v rámci dřevěné architektury projevují nejprogresivnější prvky, přejaté ze slohové architektury.
Nejen pro dřevaře jsou proto Beskydy pohádkovým rájem. Jinde taková koncentrace dřevěných staveb jistě není. Tyto dřevěné církevní stavby, kostely, kaple a zvonice jsou zcela výjimečnými a dnes již unikátními stavbami. Návštěva Beskyd vám umožní na vlastní oči spatřit tyto unikátní stavby a seznámit se s odkazem lidových stavitelů, tesařů, řezbářů a malířů, který zde zanechali dalším generacím.
|
49°42?37,0?,18°56?25,5??
Historie: Postaven v letech 1797?1800, srubový se skeletovou věží, presbytář třístranný uzavřený, loď obdélníková. V roce 1933 byly odstraněny stěny oddělující loď od věže a byly nahrazeny sloupy. Stropy uvnitř kostela jsou rovné. Věžička umíráčku provedena v roce 1820.
Vybavení kostela je pozdně barokní, většinou jej tvoří památky z kláštera premonstrátů v Nowém Sączi. Hlavní oltář ? se soškami: sv. Jakuba (uprostřed), sv. Petra (levá strana),
sv. Stanislava Kostky (pravá strana). Levý boční oltář ? Srdce Ježíšova se sádrovou sochou; pravý boční oltář ? s obrazy sv. Jana Nepomuského (I. polovina XVII. stol.), kazatelna pozdně barokní s baldachýnem, pod kterým se nachází reliéf sv. Ambrože s hořícím srdcem v ruce. Vedle hlavního oltáře se nachází kamenná křtitelnice z doby kolem roku 1800, na věži je zvon z roku 1691.
Mše: Soboty: 19:00, Neděle a svátky: 6:15, 9:45, 11:45, 20:00
Kontakt: 43-370 Szczyrk, Kolorowa 1, tel.: +48 33 8178429, +48 33 8178505
GPS: 49°42?37,0?? 18°56?25,5?? |
|
49°38?12.04?,18°28?57.47?
Lokalita: Prašivá
Historie: Dřevěný kostel na vrcholu Prašivé (704 m n. m.), v sousedství později postavené turistické chaty (r. 1921), je typickým příkladem lidového stavitelství beskydského regionu.
Kostel sv. Antonína Paduánského pochází z r. 1640. Původně byl kostelík jednoduchý, sakristie přistavěna 1799. V 19. století byla pořízena věž se zvonem, nový oltář s obrazem sv. Antonína a varhany. Poté se stal poutním kostelem nejen pro Slezsko, ale i Moravu a Slovensko. V letech 1939?1945 se už nacházel za hranicemi tzv. Protektorátu a českým poutníkům tak byl přístup znemožněn. V průběhu staleté existence byl kostel (původně bez kruchty a sakristie) dostavován. Jeho konstrukce je z mohutných trámů, loď téměř čtvercového půdorysu, presbytář trojboký, okna pětiboká s okenicemi. Nad vchodem je malá věž, která je stejně jako stěny kostela pokryta šindelem. Interiér je jednoduchý, stropy ploché, triumfální oblouk polygonální. Hlavní oltář s obrazem sv. Antonína od malíře Vankeho z Těšína. Součástí výzdoby kostela je i obraz Panny Marie Pomocnice. V roce 1990 oslavil kostel na Prašivé 350. výročí svého vzniku.
Kontakt: Duchovní správa: Římskokatolická farnost Dobrá
tel.: +420 723 559 319 (farnost Dobrá)
Dojezd: Na Prašivou je možno k místu dojet od Frýdku-Místku přes Dobrou
směrem na Morávku, za Vyšními Lhotami - 1 km - odbočit vlevo po silničce
na Prašivou 4 km.
GPS: 49°38?12.04?N,18°28?57.47?E |
|
49°42?37,3??,19°19?04,7??
Lokalita: Gilowice
Historie: Ve druhé polovině XIX. stolení byla přestavěna klenba kostela na obloukovou ? zdánlivě kolébkovou.
Stará polychromie byla omítnuta, čímž kostel ztratil stylistickou hodnotu. V roce 1901 byla obedněna zvonice a v r. 1908 byla pokryta šindelem, čímž byla kapacita kostela zvětšena.
V letech 1902?1906 s pomocí místních řemeslníků byla provedena renovace vybavení kostela (hlavní oltář a boční oltáře, zpovědnice) a podezdívka trouchnivějících trámů. V roce 1912 bez konzultace s památkáři byla střecha pokryta eternitem, avšak o dva roky později na kategorický požadavek památkového ústavu z Krakova byla znovu navrácena šindelová krytina. Při příležitosti provedení pokrytí byl přebudován vstup do kostela, nad nímž byl umístěn speciální výklenek pro pronášení kázání.
Opravena byla také dřevěná podlaha v kostele, která byla v roce 1917 nahrazena keramickými dlaždičkami. Gilowický kostel má dva nejstarší zvony v okolí: Ondřej z roku 1535 a Jan
z roku 1584.
V roce 1921 byly vyměněny staré varhany původem z Rychwałdu za nové, které byly podrobeny důkladné renovaci. V 70. letech minulého století. V roce 1925 v Gilowicích po více než 200 letech byla opět založena farnost. V roce 1933 byla prodloužena kostelní loď, což si vyžádalo odsunutí zvonice o šest metrů. Této operace se ujali gilowičtí tesaři a práci provedli v noci, aby se vyhnuli zvědavým čumilům. Kostel je lokalizován v centru vesnice u hlavní silnice. Po výstavbě zděného kostela v sousedním Rychwałdu v roce 1756 byl starý dřevěný kostel rozebrán, převezen a znovu postaven v Gilowicích bez věže, která se hodila pouze na otop. Zvlášť stojící věž byla přistavěna později. Veškeré práce při stěhování a montáži kostela řídil místní tesař Marek Luber. Po dobu asi dvou století gilowický kostel zůstal rychwałdským kaplanstvím bez stálého kněze.
Mše: Soboty: 18:00, Neděle a svátky: 7:30, 9:00, 11:00, 18:00
Kontakt: 34-322 Gilowice, Gilowice 71
tel.: +48 33 865 30 10
GPS: 49°42?37,3?? 19°19?04,7?? |
|
